Radkin Honzák: Diskuse k připravované novele zákona o zdravotních službách
Ad: Mgr. Ing. Taťána Malá
Zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Dotaz: Proč dáváte přednost právům na dítě před právy dítěte? Úmluva o právech dítěte (CRC, 1989) uvádí, že dítě má právo znát své rodiče? Jak v tomto případě má poznat biologického otce? Co když se single matka provdá a otčím bude upřednostňovat své potomky?
Děkuji za odpověď, kterou také zveřejním, stejně jako neodpověď v zákonné lhůtě.
MUDr. Radkin Honzák, CSc.
psychiatr Remedis, člen redakční rady časopisu Psychosom
V Praze 16. 8. 2026
Praha 31. srpna 2026 Číslo jednací: 32958-2026-UVCR Mgr. Ing. Taťána Malá zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Vážený pane doktore, děkuji za Váš email. Je to dobrá příležitost o tématu debatovat, a proto Vám ráda níže zasílám mé odpovědi. Proč dáváte přednost právu na dítě před právy dítěte? Mým cílem je pomáhat všem rodinám a chránit při tom také samozřejmě práva dětí. Děti potřebují hlavně lásku a péči. To jim milující matka může dát stejně jako jiní rodiče. Situace, kdy dítě počne za pomoci asistované reprodukce žena bez partnera, je velmi podobná té, kdy dítě takto počne i pár muže a ženy v tom ohledu, že dítě se narodí rodiči, který své rodičovství bere vážně, s rozmyslem, podstupuje kvůli němu ne vždy lehký proces asistované reprodukce. Je to dítě velice chtěné, které přichází do rodiny, která si ho vymodlila a je na něj finančně a psychicky plně připravená.
Novela nijak nemění stávající práva dítěte znát svůj původ ani jiná práva dětí narozených za pomoci asistované reprodukce s darovanými gametami. Žádná stávající práva dětí nebudou ohrožena tím, že umožníme asistovanou reprodukci podstupovat také ženám bez partnera. Pokud je dítě stejně jako v případě páru muže a ženy chtěné, rodič je na jeho příchod připraven a jeho práva jsou chráněna stejnými právními mechanismy, nevidím důvod, proč by samotná absence partnera měla vést k závěru, že takové dítě je méně chráněné nebo že jeho narození není v jeho zájmu. Úmluva o právech dítěte (CRC, 1989) uvádí, že dítě má právo znát své rodiče? Jak v tomto případě má poznat biologického otce?
Umožnit ženám bez partnera počít dítě pomocí IVF není v rozporu s citovanou Úmluvou. Což dokládá mimo jiné i to, že země, které umožňují IVF ženám bez partnera, jsou zároveň signatáři Úmluvy. Přijetí nyní diskutované novely není porušením mezinárodních závazků České republiky plynoucích z této Úmluvy. Co se týká možnosti dítěte znát dárce gamet (Vašimi slovy „biologického otce“), ta je v České republice stejná, ať už se dítě narodí páru muž-žena, nebo ženě bez partnera. V tomto smyslu navrhovaná změna nic nemění na stávajícím systému asistované reprodukce v České republice. A k tomu, jak je právní ochrana dětí nastavena již dnes (i když toho se nyní diskutovaná novela netýká a nijak to nemění) mi dovolte uvést krátký komentář. Článek 7 odst. 1 Úmluvy hovoří o právu dítěte znát své rodiče „pokud je to možné“. Česká republika tento aspekt výkladu článku 7 opakovaně řešila v rámci dialogu s Výborem OSN pro práva dítěte. Ve své kombinované páté a šesté periodické zprávě z roku 2019 Výboru výslovně uvedla, že samotný text čl. 7 odst. 1 nevyžaduje, aby právní řád státu obsahoval absolutní právo tohoto typu, a že anonymní asistovaná reprodukce, při níž je zachována vzájemná anonymita mezi dárcem a darovaným, není s článkem 7 v rozporu. Současně Česká republika Úřad vlády České republiky nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha 1 T: +420 224 002 111, ID DS: trfaa33 1/2 vlada.gov.cz zdůraznila, že dítě má v souladu s vnitrostátní úpravou možnost získat klíčové informace o zdravotním stavu anonymního dárce, což garantuje ochranu jeho zdraví i genetické anamnézy.
Co když se singl matka provdá a otčím bude upřednostňovat své potomky? Vaše otázka předpokládá, že budoucí partnerské uspořádání matky představuje pro dítě specifické riziko. Obdobné situace však běžně vznikají i po rozpadu manželství či partnerství, kdy rodiče založí nové rodiny a společně v nich vyrůstají děti z různých vztahů. Riziko, že nový partner nebude přistupovat ke všem dětem stejně, tedy může nastat v jakékoli nově vzniklé rodině. Není specifické pro děti žen bez partnera, a proto nemůže být samo o sobě důvodem, proč těmto ženám přístup k asistované reprodukci neumožnit. Podobnou otázku bychom si také mohli klást i u každého páru, který podstupuje asistovanou reprodukci. I takové páry se rozcházejí a děti mohou vyrůstat s novými partnery svých rodičů. Nezakazujeme kvůli tomu asistovanou reprodukci párům, osvojení jednotlivcem (mužem, nebo ženou) a není tedy důvod jí kvůli tomu zakazovat ani ženám bez partnera.
Zároveň bych ráda zmínila, že existuje mnoho spokojených a šťastných rodin, kde partneři/partnerky rodičů milují děti, které spolu vychovávají, a které měli tito rodiče ještě předtím, než se současným partnerem/partnerkou potkali. Opět nad rámec nyní diskutované novely krátký komentář k tomu, jak systém právní ochrany dětí funguje i dnes (a novela na něm nic nemění). Podle čl. 27 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte nesou základní odpovědnost za naplnění práva na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj rodič(e) nebo jiné osoby, které se o dítě starají. Úmluva touto formulací výslovně předpokládá, že dítě může mít pouze jednoho právního rodiče, který je schopen nést tuto odpovědnost a také naplnit právo dítěte na adekvátní životní úroveň. Ochrana dítěte tedy před případným nerovným zacházením v rodině musí být zajišťována prostřednictvím právních nástrojů ochrany dětí a rodičovské odpovědnosti, nikoli automatickým neumožněním ženám bez partnera počít dítě pomocí asistované reprodukce.
S pozdravem Mgr. Ing. Taťána Malá Úřad vlády České republiky nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha 1 T: +420 224 002 111, ID DS: trfaa33 2/2 vlada.gov.cz
Odpověď R. Honzáka:
Ad: Mgr. Ing. Taťána Malá
zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Číslo jednací: 32958-2026-UVCR
Souhrn:
Poděkování. Moje kvalifikace. Jak a zda dál v diskusi. Dítě bez otce je v pozici polosirotka od početí, což je biologicky i psychosociálně velmi znevýhodňující výchozí pozice. OSPOD v roli otce není jeho plnohodnotnou náhradou. Práva dítěte jsou tak ohrožena za všech okolností, dvojnásob pak v případě partnera matky, který by se také stal právním, psychosociálním, především ale biologickým otcem jeho sourozence. Navrhovaná právní úprava nepočítá s emocemi a rodinnými vazbami, které sice nejsou vidět, ale existují.
Milá a vážená paní magistro,
Děkuji za obsáhlou odpověď a ptám se, zda si přejete abych ji na blogu otiskl v celé délce, nebo zda byste souhlasila s autorizovaným zkráceným znění? Také je možnost shrnout celou následující diskusi, pokud mi ještě budete ochotná věnovat svůj vzácný čas (umím si představit, že opravdu ho nemáte nazbyt). Ptám se, zda si přejete, abych otiskl celou Vaši odpověď a také se ptám, zda máte čas a chuť na další diskusi. Kdyby se Vám obojího nedostávalo, nedivil bych se a zcela bych to pochopil.
Chcete, abych svou odvahu Vám napsat vypodložil svou kvalifikací. 30. 8. 2026 jsem uzavřel po 60 letech svou ambulantní praxi „liaison psychiatra“ v IKEM. Mezitím jsem také sloužil v IPVZ, po jeho rozpadu v Psychiatrické nemocnici Bohnicích. Déle, než osm let jsem si za socialismu přivydělával v manželské poradně, po roce 1989 jsem založil a deset let vedl na 1.LF UK Oddělení lékařské psychologie. Dvakrát jsem byl nominován do Centrální etické komise MZ a z titulu této funkce jsem se stal členem CAHBI ve Štrasburku a déle než čtyři roky zde spolupracoval na přípravách transplantačních zákonů zemí EU. Pro ministryni MZ, Mgr. PhDr. Danu Juráskovou jsem vypracoval materiál o surogátním mateřství. Působil jsem několik let v OSPODu MÚ Praha 6, takže znám problematiku z praxe zblízka, řešili jsme případy, které nezvládl OSPOD nižší úrovně.
Dovolte mi oponovat některým argumentům (v pořadí uvedeném ve Vaší odpovědi):
1. Uvádíte: Novela nijak nemění stávající práva dítěte znát svůj původ ani jiná práva dětí narozených za pomoci asistované reprodukce s darovanými gametami. Žádná stávající práva dětí nebudou ohrožena tím, že umožníme asistovanou reprodukci podstupovat také ženám bez partnera.
Namítám: Dítě narozené z umělého oplodnění partnerské dvojici má v kolonce OTEC jméno svého adoptivního otce, který se stal otcem de iure. Je to prastarý zvyk od Hectora, statečného obránce bájné, leč skutečné Tróje, přes antický Řím až po moderní dobu. Být matkou se jevilo dlouho samozřejmé, být otcem bylo do jisté míry právním aktem. Máme tu sice adopce homosexuálními páry, máme pak ale také výpovědi jejich dospělých dětí o doslova příšerném dětství. Vím, že se leccos časem stane zvykem, viz král Lávra, ale v tomto případě vyrůstá populace ještě křehčí než generace Z. Koho bude mít takové dítě uvedeno jako otce? Jakými dávkami bude přispívat stát a jak pojišťovny? Bude-li to ve stejné úrovni, v jaké jsou dosud příspěvky na péči hrazené ze sociálního a zdravotního pojištění při domácí péči, bude to celkem na méně než na životní minimum. Co když přijdou mimořádné výdaje, nemoc dítěte, nemoc matky nebo nové požadavky v pracovní oblasti? Jak dalece bude ošetřena (prověřena) anamnéza matky, třeba na sociálních sítích. Jako kdysi autor vznikajících webových stránek Psychologie.cz, mám dodnes vstup zdarma. Došel jsem na jednu diskusi, kde se tazatelka (volně do éteru) ptala, co si má počít, když je jí 39 let, zda si má ještě rok užívat a pak si pořídit dítě, nebo se o to snažit už teď? Když jsem napsal, že dítě není komodita a že takové osobě bych nesvěřil do péče ani křečka, sesypalo se na mě hejno, že jsem byl rád, že nejsem na dostřel. Jako psychiatr si také bohužel dobře umím představit osud single matky s dítětem v péči OSPODu. Nejednou jsem v takových případech měl možnost řešit nikoliv péči, ale šikanu. Tak chutná moc! Zejména v rukou, či spíše doslova v rukách těch, kteří a které představují nejslabší články řetězu pomoci.
2. Uvádíte: Článek 7 odst. 1 Úmluvy hovoří o právu dítěte znát své rodiče „pokud je to možné“. Česká republika tento aspekt výkladu článku 7 opakovaně řešila v rámci dialogu s Výborem OSN pro práva dítěte.
Komentář: Tyhle dodatky silně připomínají Orwellovu Farmu zvířat. Když se vyděšená zvířátka přišla podívat na Sedm přikázání napsaných na vratech stodoly, zjistila sice, že žádné zvíře nesmí spát v posteli, ale s dodatkem s peřinami. Nakonec, jak známo, všechna zvířata si byla rovna, ale některá rovnější. Předpokládanou rovnost single matky s dítětem s párovým uspořádáním rodiny, která dítě touto cestou získá, vidím problematickou a nevýhodnější především pro dítě. Jsem psychiatr s praxí a znám to. Jde mi o to nezohledňovat jen předpisy, paragrafy a články, ale přihlédnout ke každodenní praxi, kterou musíte ve své pozici dobře znát také. Představa, že když dojde k zádrhelu u single matky, „o dítě se postará širší rodina“, je z říše pohádek a zaměstnanci dětských domovů rádi podrží chod svých podniků!
3. Uvádíte: Vaše otázka předpokládá, že budoucí partnerské uspořádání matky představuje pro dítě specifické riziko. Obdobné situace však běžně vznikají i po rozpadu manželství či partnerství, kdy rodiče založí nové rodiny a společně v nich vyrůstají děti z různých vztahů.
Námitka: Podle mého názoru je rozdíl, jestli po rozchodu zůstává dítěti otec, který je ochoten hájit jeho práva v možném útisku novým partnerem matky (ani to není vždy jednoznačné za existence otce, viz otcem protěžovaný a rozmazlovaný Václav IV., od dvou let polosirotek bez matky a Zikmund Lucemburský s rodnou matkou Alžbětou Pomořanskou a jejich vývoj). Chápu, že příroda je bytostně nastavena tak, aby vždy chránila dítě matka, když otec zahyne, nebo programově není, protože matka dítě ochrání a vypiplá, kdežto s otcem by mládě nepřežilo. Máme tu ovšem také kukaččí vejce jako doklad úspěšné adopce úplného cizince. Takzvané „patchtworkové rodiny“ jsou zoufalým pokusem, který posléze na kongresech demonstrují rodinní terapeuti. Kromě péče a dominance, je třeba počítat i s loajalitou dětí k rodiči (rodičům). Člověk, byť je živočichem, se přírodě napůl, jen napůl vymknul. František Koukolík je sice patolog, ale na základě svého bohatého souboru informací správně konstatoval, že jsou to emoce, která s člověkem primárně hýbou. Sociální a právní vědy to dosud nevzaly na vědomí. Vědí to psychiatři (někteří) a psychologové (dnes už i kognitivní). Biologický otec bude preferovat své dítě minimálně do tří let jeho věku, dokud má tu větší hlavičku a je roztomilé. Tak mu velí příroda. Na druhé straně pro dítě často je méně než „nic“. Mohou pak nastat problémy s rolemi, s autoritou a vymáháním poslušnosti, nikoliv pravidel. Moje šedesátiletá zkušenost mi dává oprávnění nevěřit, že ochrana dítěte tedy před případným nerovným zacházením v rodině bude zajištěna prostřednictvím právních nástrojů ochrany dětí. Viděl jsem práci některých OSPODů a zažil pacienty z dětských domovů.
Děkuji Vám za pozornost a těším se na Vaši laskavou odpověď. Přinejmenším k publikování.
Vaší odpovědi, což jsem uváděl ve svém dotazu.
Radkin Honzák s pozdravy a s úctou
Do redakce přišlo po uzávěrce 13. 9. 2026
K tisku zařazeno ihned.
Konflikt zájmů autora není znám.
