Radkin Honzák: Pavel Hénik, Andrea Efremová – O křehkosti dětské duše. Talk, Praha, 2026
Milé a vážené čtenářky, milí a vážení čtenáři,
rukopis této knihy, která se vám právě dostává do ruky, ve mně vzbudil a rozproudil velkou radost. Přistál mi totiž v počítači ve chvíli, kdy po šedesáti letech končím, a konec práce není nic, co si doktor přeje a co ho láká. V těch sentimentálních chvílích mě potěšilo, že nekončí to, na čem jsem po celou dobu pracoval, a to je srozumitelná komunikace. Vedle sebepoznání, kvalitních znalostí a empatie je to základ našeho řemesla. Myslím si totiž, stejně jako Karel Čapek, že dobře odvedená lékařská práce je poctivým řemeslem provozovaným s láskou, péčí a trochou štěstí.
Těší mě sledovat, jak se z úplného začátečníka stává učeň a z něj nakonec mistr. Andrea byla nadaná učnice a od samého počátku byla trpělivá, což jsem obdivoval. Odcházela z ordinace na chodbu posedět nebo pokecat se sestrami (to je taky důležité, protože sestra dostane jiný typ informací než doktor), když pacienti chtěli být se mnou o samotě, a zjevovala se v ambulanci i během prázdnin. Její vztah k psychiatrii byl nadšený. Byla vždy radostná, nikdy jsem ji neviděl zachmuřenou, a pokud byla smutná, v ordinaci perfektně a na učnici obdivuhodně profesionálně dokázala závěs smutku odhodit. Byla otevřená k novému, někdy zcela nečekanému poznání a učila se novým věcem s hravostí štěněte. Potkávám ji po letech nezměněnou, tentokrát v mistrovské kategorii.
Text, který na vás čeká, je vynikajícím průvodcem o problémech dětí a dospívajících, průvodcem analytickým, humanistickým, srozumitelným a přesným. Na úvodní autobiografické odstavce, které nadmuly hrdostí můj hrudní košík, navazuje plynule bez oslích můstků lidské vysvětlení (tím, že zdůrazňuji, že když je to pro lidi, neznamená to, že by si to neměli přečíst také doktorky a doktoři jiných specializací), jak se to má s dítětem v jeho psychosomaticko-sociální úrovní během dobrého i méně šťastného vývoje. Pro tápající také osvětlení, co zastane psycholog, co psychiatr a kdo je kvalifikovaný psychoterapeut.
Líbí se mi autorčin postoj k mateřství a k rodině, jejž určitě kritici zleva označí za konzervativní. Mám za to, že je nejen rozumný, ale také moudrý. Konzervativní totiž neznamená zastaralý. Ony příliš rychlé skoky v postojích k problematice vývoje a výchovy se s odstupem času jeví vždy jako unáhlené, to v lepším případě, nebo spíš ke škodě všech. Systém „jesle a Nestlé“ se neosvědčil, a podepsal se na jedné kohortě dětí velmi negativně. Současný stav demografického vývoje, porodnosti a rozvodovosti duševnímu zdraví dětí neprospívá.
Člověk se přes všechny své snahy přece jen nevymknul přírodě a dítě do jistého věku potřebuje matku, a ta potřebuje zázemí. Matky samoživitelky zde byly – v důsledku věčného válčení – vždycky a příroda vybavila samičky schopností přežít a vychovat mláďata. To samec, s výjimkou ryby koljušky a několika dalších podivuhodných tvorů, sám nikdy nesvede a potomstvo vymírá. Tyhle matky to však mají obtížnější. Jejich děti také, proto potřebují dobrou radu a dostupnou pomoc.
Jsem stejně jako Andrea toho názoru, že střídavá péče není v zájmu dítěte, naopak že je zločinem sobeckých rodičů a celého systému. Šalamoun, který si nechal přinést meč a nabídl rozetnutí dítěte vpůli, byl ve srovnání s dnešními soudy humanista. Text popisuje úskalí dítěte v rozhádané rodině a na zvídavé dotazy po řešení autorka odpovídá rozumně a bez vytáček. Co na ní obdivuji, a co postrádá většina doktorů, je, že umí říct nevím, aniž ztratí tvář.
Průvodce konkrétními zdravotními problémy není návštěvou mauzolea, ani zoologické zahrady s klecemi diagnóz, ale neuhýbajícím, jasným, srozumitelným vysvětlení, v čem je podstata utrpení, kterému říkáme nemoc, v psychiatrii porucha. Nelamentuje, negeneralizuje, předkládá realitu bez příkras, a řekl bych že něžně, aniž to ubírá na syrovosti problému.
Je to dobré čtení i pro ty, kteří/které o problémy s dětmi nezavadí, ani takové sami/samy neměli/y. Tahle věta má upozornit na citlivé zpracování problému označeného jako „pohlaví a gender“. Teď už mohu zakončit s využitím standardních gramatických zvyklostí. Stejně dobře jako gender je zpracováno i téma obrazovek, mobilních telefonů a sociálních sítí, včetně doporučení, co dělat, když se jejich užívání příliš rozbují.
Velkou výhodou knihy je, že se velice dobře čte. Na tom má svou nezpochybnitelnou zásluhu dobře připravený tazatel Pavel Hénik. Ten má za sebou úspěšnou literární tvorbu a je to znát. Nicméně Andrea má smysl pro plynulou řeč, dobře postavenou větu, a navíc vzácný dar: umí dát textu duši.
Přeju vám stejný zážitek z četby, jako jsem měl já!
31. 7. 2026 Radkin Honzák – opravdu velmi starý psychiatr. Odkaz: (vyjde 29.10.2026)
