ALENA VEČEŘOVÁ PROCHÁZKOVÁ PŘEČETLA ZA VÁS: TATIANA NEVES: ŽIVOT V ZRCADLE PSYCHOTERAPIE – I. DÍL: EMOCIONÁLNÍ ROZMĚR. (Praha, Triton, 2020, 200 s.)
ALENA VEČEŘOVÁ PROCHÁZKOVÁ PŘEČETLA ZA VÁS: TATIANA NEVES: ŽIVOT V ZRCADLE PSYCHOTERAPIE
– I. DÍL: EMOCIONÁLNÍ ROZMĚR. (Praha, Triton, 2020, 200 s.)
Portugalská psychoterapeutka Tati Neves je jednou z lektorek biosyntézy, které vyučují na mezinárodní úrovni a pravidelně přijíždějí do ČR podílet se na přípravě a výcviku budoucích biosyntetických terapeutů. Máme tak možnost doslova na vlastní kůži zažívat bohatství integrace současných neurovědních poznatků, znalostí o psychosomatice a epigenetice, znalostí z psychoterapeutické praxe, propojení s biosyntézou a originálními technikami sebeuvědomování, které Tati předává na svých workshopech.
V úvodu předkládané knihy se autorka zamýšlí nad psychoterapeutickým procesem obecně a přistupuje k němu s velkou pokorou. Odpovídá na řadu praktických otázek, které klienti do psychoterapeutických sezení vnášejí, včetně zpochybňování role terapeuta a procesu psychoterapie vůbec. Podle Tati „psychoterapeutický proces zahrnuje především skutečný a hluboký závazek klienta k sobě samému a odvahu vzhledem k tomu, že právě on se bude muset postavit vlastním běsům a jako jediný má moc je porazit“.
Autorka v úvodní části knihy popisuje, jak se ona sama vyrovnávala s uvedenými otázkami, a nabízí názor, že psychoterapeut má klientovi nabídnout kromě nestrannosti veškerou teoreticko-praktickou výbavu, kterou má k dispozici, jasné kontraktované metodické vedení a průběžné hodnocení. Ve své výpovědi propojuje znalosti z psychoterapie s afektivními neurovědami a jako jeden z příkladů nabízí postoj, že nikde není dáno, že nás během života bude někdo doprovázet tělem i duší. Už to samo o sobě považuje za terapeutické, přičemž pracuje s aplikací Porgesovy polyvagální teorie.
V další části textu autorka představuje originální, jak zdůrazňuje, nikoli trojčlenný, ale „trojjediný“ model psýché. Základem modelu je integrace a jednota pojmů, přičemž celek zahrnuje tři části, emocionální, psychologický a spirituální rozměr, které zároveň přesahuje.
Jako psychoterapeutka praktikující ve směru pracujícím také s tělem připojuje i prvek tělesného prožívání, v němž emocionální, psychologické a spirituální projevy probíhají současně a nikoli odděleně od psyché. Kromě vysvětlení použitých psychologických pojmů autorka přináší také návody a tipy na procvičení, která jsou podstatně ovlivněna biosyntézou a jejím konceptem a jsou uchopitelná pro praktické využití v terapeutických sezeních. Text je doprovázen vlastními nákresy a schématy, které autorka dává čtenářům k dispozici jak pro využití v terapeutických sezeních, tak jako nástroj sebepoznání.
Do rukou se nám dostává první díl trilogie věnovaný emoční rovině psýché. Témata, která jsou vysvětlena a uchopena v knize, se týkají např. kontinuity emočního prožívání, emočních polarit a ambivalencí a práce s intenzitou a hloubkou emocí. Práce s emocemi směřuje k přijetí jak pozitivních, tak negativních emoci, k navození rovnováhy a emoční harmonie. K tomu autorka nabízí konkrétní praktické nástroje, např. práci s emočními osami a s tzv. psycho-emocionálními zásobníky, což představuje originální koncept autorky.
Psychoemocionální zásobníky podle autorky představují naše strategie uložení a zacházení s každou jednotlivou emocí uvnitř nás. S tím je spojena řada přesvědčení, která nevědomě považujeme za osobní a absolutní pravdy a jsou určující pro naše vnímání, vyhodnocení reality a následně chování. Úkolem sebepoznání v psychoterapii je uvědomit si tyto způsoby, a pokud jsou maladaptivní, změnit je.
Konkrétní způsoby práce s emocionálními zásobníky, opět doplněné ilustrativními mikrokazuistikami a popisy možných prakticky využitelných technik, jsou obsahem předposlední části knihy. Autorka se v ní věnuje jak propojení určitých typických emočních vzorců s neoreichiánskými typy osobností, tak propojení s energetickou křivkou emočního náboje podle Lowena a vyjadřuje se i k propojení obecného emočního vzorce u konkrétního jedince se sexualitou a zacházením s ní.
V závěru knihy se autorka věnuje problematice emocionální harmonie, tématům emoční koregulace a autoregulace a vrací se k propojení s neurovědami. Přináší jak téma osobní zodpovědnosti a moci nad vlastním prožíváním, tak – v souladu s principy biosyntézy – vnáší téma obracení se ke zdrojům, jejich hledání a péči o ně.
„Když už jsme vynaložili energii k vytvoření ran, samoty a smutku, proč používat stejné množství energie na to, abychom se jich zbavili?! Určitě mají nějaký (přiměřený) důvod k existenci a k tomu, aby v nás byly. Jaké ingredience bychom mohli přidat, abychom zmírnili nebo zklidnili tento psychoemocionální stav jako celek?“
Psychoterapeutická práce směřuje k navození vnitřního pocitu míru. Podle Tati čím více vnitřního míru cítíme, tím více cítíme, kdo skutečně jsme. Prožitek vnitřního míru je potřebný k tomu, abychom mohli zažívání sebe sama ve světě prožívat jako vítané a zajímavé dobrodružství.
Knihu a její další díly lze doporučit začátečníkům v psychoterapii, zájemcům o psychosomatiku a psychoterapeutické směry pracující také s tělem a psychoterapeutům zaměřeným na integraci v psychoterapii.
Do redakce přišlo 17. 11. 2020.
Zařazeno do tisku 17. 11. 2020.
Konflikt zájmů není znám.
